Vítám vás na svém blogu!!!Usmívající se




Jde překonat strach z výšek?

1. dubna 2017 v 20:04 | já |  My life


Ahojte všichni!!!Usmívající se


Je sobota a já po dlouhé době mám pro vás článek, tak si ho užijte.Mrkající

Vrátila jsem se z "dovolené" tak, že zase můžu psát a jelikož jsem toho hodně zažila, mám vážně o čem psát a chci se s vámi o tom podělit. Tenhle článek je o tom, jak jsem já překonala svůj strach z výšek, který jsem zdolala během "dovolené". Na dovolené jsem toho zažila fakt hodně a píšu o tom zvlášť článek, co jsem tam všechno zažila, co jsem dělala, koupila atd.. Ale na ten si musíte ještě počkat, protože, ten bude o něco delší než tenhle. Tak snad se vám to bude líbit.

Někdo trpí klaustrofobii (strach z tísněného prostoru), apifobii (strach ze včel), geraskofobii (strach ze stárnutí), hematofobii (strach z krve),herpetofobii (strach z plazů), a mnoha dalšími. Co je to fobie sama o sobě? Fobie je úzkostná porucha charakterizovaná chorobným strachem ze situací, lidí či objektů.

No a já jsem prostě posera ze strachu z výšek.Smějící se Kdo se přidá? Prostě můžu být metr nad zemí a je mi zle a do letadla jsem ještě nikdy nesedla. Řekla jsem si, že v životě to chci aspoň jednou překonat a vyzkoušet si skok padákem, bungee dumping a podobně. Protože člověk by měl žít naplno a překonávat sám sebe. Co může člověk udělat, aby se odhodlal? Když někdo neumí plavat, musí skočit do vody. Jinudy cesta nevede. A já jsem měla právě příležitost se ukázat během dovolené.

V domě DIS (kde jsem pobývala, víc se dočtete v dalším článku) byla možnost si vyzkoušet lukostřelbu, horolezeckou stěnu, zajít si do posilovny anebo slaňování, které mě se právě stalo osudné. Slyšeli jste někdy o slaňování? Pokud ne nevadí, protože i já byla překvapená, že něco takového existuje. Když bych vám to měla říct s odborného hlediska, tak se při tom využívá tření, kolem předmětu na slaňování je obtočeno lano. To pochopíte s obrázku více.



No a já si řekla, tak fajn půjdu do toho. Tohle se mi nabídne jen jednou za život a ke všemu ještě zadarmo. Oblekla jsem si přístroje, přílbu, rukavice a chvíli jsem hleděla na ostatní a přemýšlela jsem: " Mám, nemám? Co, když se zabiju? Co, když už nikdy neuvidím rodinu, která m půjde akorát, tak na pohřeb a tohle bude to poslední, co v životě udělám. Stojí mi to za to?" Fakt jsem měla šílený strach, protože nejhorší bylo, to když bych se lana blbě držela a blbě ho pustila či nějak zpanikařila, tak se fakt pustím plnou rychlostí dolů a z velké budovy, která má dvě patra bych asi určitě nepřežila. A proč jsem se tedy rozhodla to udělat?

1. Důvod: byla jsem jištěná

2. Důvod: pře de mnou to dělali děti, které byly mladší než já.

3. Důvod: jestli zemřít, tak právě takhle

Tak jsem přišla na řadu. Pomodlila jsem se a instruktorka Monika zkontrolovala jestli jsem správně jištěná no a pak jsem se poprvé podívala dolů. A znejistěla jsem, ale nakonec jsem se zhoupla a bylo to. A nejen, že jsem to přežila, užila si to, zkusila to ještě dvakrát, motivovala k tomu i kamarádky, tak hlavně jsem měla radost sama ze sebe, že jsem to dokázala. A stoprocentně toho nelituji a, když se mi ještě někdy naskytne možnost, tak do toho půjdu znovu.

A vám chci říct: "Nebojte se a překonávejte sami sebe, žijete pouze jednou." Strach je pouze ve vaši hlavě a je jen na vás, jak s ním naložíte.



Přeji vám krásný zbytek aprílového dne a budu se těšit na další článek s vámi.

Vaše AňaLíbající


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama