Vítám vás na svém blogu!!!Usmívající se




Holčička s rakovinou

9. dubna 2017 v 8:15 | já |  Téma týdne

Omlouvám se, že vydávám téma týdne až dnes, ale nešel u nás internet, tak děkuju za pochopení a snad se vám příběh bude líbit.
Holčička s rakovinou
To je teprve půl čtvrté? Ten čas se vleče, kdy už mi konečně skončí ta pracovní doba, abych mohla do nemocnice za svou dcerou. Dneska mají být ty výsledky, poslední chemoterapie. Co, když dopadli špatně? Ne na to nesmím ani pomyslet. Amálka se musí uzdravit, posledně nám přece doktoři dávali naději. Třeba, když bych poprosila paní vedoucí a vysvětlila jí to, tak by mě mohla uvolnit dřív. Za zeptání nic nedám. Snad nemá nějaké důležité jednání, abych jí nevyrušila.
"Dále." Pomalu vejdu do její kanceláře a slušně pozdravím. Hned se mě optá: ,,Co potřebujete, nějaký problém?" Řekla jsem si sama pro sebe:,,Ano má dcera má rakovinu, dva roky leží v nemocnici, ale s tím vy nic bohužel neuděláte." Ona za to, ale nemůže, tak přejdu k věci, proč jsem přišla: "Chtěla jsem vás jen požádat, jestli bych s práce nemohla odejít dřív, potřebovala bych jít do nemocnice, dneska mají přijít důležité výsledky." Zamyslela se a kývla: ,,Chápu, musí to být pro vás těžké, jistě jděte." Ta nemá ani tušení, jak je to pro mě těžké, vidět to utrpení moji dcery, jak trpí a nemůže si, jako normální děti venku hrát, nemůže chodit do školy a je připoutaná pouze na posteli a hadičkách, ale je ke mně velkorysá, že mě pustila, tak jsem jí poděkovala a odešla.
,,Vy jste přišla kvůli těm výsledkům, že?" Přikývla jsem. ,,Prosím posaďte se tu u nás." Sedla jsem si na židli, doktorského stolu a byla jsem napjatá, co mi řekne. Roky čekání pořád na ty samé výsledky a pořád ta strašná nejistota a strach, co bude. ,,Je mi to líto, ale nemám pro vás dobrou zprávu, pro vaši dceru jsme vážně dělali, co jsme mohli, ale poslední chemoterapie nezabrala a nádor se nepodařilo odstranit, pro vaši dceru už není žádná šance na uzdravení, zbývají ji poslední dny života. Mrzí mě to." Co to říkal? Rozuměla jsem mu správně? To přece není možné… Moje zlatíčko, že… Ne to není možné, ona neumře. Určitě lže…To přece není správné, Amálka nikomu nic neudělala. Já oni nemůžu přijít, po manželově autonehodě, je to jediné, co mi zbylo. Je to moje všechno. Moje srdce, můj dech…Všechno se mi to točí. Najednou mě podepře něčí ruka. "Paní Colinsonová, vy musíte být silná už jen pro vaši dceru." Jak mám být zatraceně silná, když moje dcera umírá?! ,,Chci jít za ní." Odvede mě k jejímu pokoji. Můj andílek spinká. Posadím se potichu na kraj její postele a něžně ji políbím na čelíčko a pohladím ji po její sladké tvářičce. Chytnu ji za ruku a tiše hodiny vzlykám. ,,Maminko ty pláčeš?" Probudí se. Ten doktor měl pravdu, jestli jí opravdu zbývá pár dnů života, nesmí mě vidět s pláčem. Pousměji se a zalžu: "Ne nepláči, holčičko moje."
Jako každý den jí čtu pohádku. ,,Bylo, nebylo za devatero horami a řekami byl hluboký les. Uprostřed toho lesa byla chaloupka a v ní žila maminka, která měla holčičku a protože nosila červený čepeček, tak jí říkala: "Červená Karkulka." Jsem asi v půlce pohádky a v tom mě Amálka přeruší. ,,Maminko prosím otevřeš okno?" Podivím se, ale i přesto ho otevřu. A jen tak, se s Amálkou díváme na hvězdy. " Maminko je mezi těmi hvězdami i tatínkova?" Chvíli přemýšlím, co odpovědět. "Ano mezi těmi Milióny hvězd, je i tatínkova a určitě se na nás z nebe dívá a svítí." Líbezně se usměje a ukáže: "Maminko podívej, támhle padá hvězda, zavři oči, přej si něco." Ach hvězdo jasná, jestli vážně plníš přání, tak tě z celé své duše prosím, vrať zdraví moji dceři, nechci po tobě nic jiného, jen mi jí proboha neber…
The End
Možná si říkáte, že je to neukončené, ale já jsem tomu schválně nechala otevřený konec a je jen na vás, jak si ho představíte. Tímhle mým příběhem jsem chtěla říct, že každý má v životě nějaké touhy aniž si uvědomuje, že to nejcennější už má a to je zdraví, protože, to nám nikdo nedá a nekoupíme si ho. Je to obrovský, nevyčíslitelný dar každého z nás. A někdy v životě nastnanou chvíle, aniž nevíme proč se dějí a odpovědi jsou psané právě ve hvězdách. Snad vás článek zaujal.
Vaše Anna.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 9. dubna 2017 v 9:27 | Reagovat

Moc pěkný, ale smutný příběh, doufám, že se z toho holčička nakonec dostane...

2 zijinaplno zijinaplno | E-mail | Web | 9. dubna 2017 v 18:23 | Reagovat

[1]: Děkuji, ano je to smutný příběh a já bych si nepřála též nic jiného než, aby se holčička uzdravila...

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama