Vítám vás na svém blogu!!!Usmívající se




#1, tří denní dovolená

3. dubna 2017 v 20:02 | já |  Moje cestování


Vítejte v nové rubrice!!!Líbající

Minulý týden jsem byla tři dny ve Fryštáku. Proč zrovna ve Fryštáku? Protože jsem na základce poslední rok, tak to byl vlastně něco jako rozlučkový výlet se třídou. Abych pravdu řekla, mě se tam ze začátku vůbec nechtělo, ale protože jsem zrovna prožívala vcelku těžké dny v mém osobním životě, tak jsem si nakonec řekla: "Fajn pojedu, konec konců mi to prospěje na chvíli změnit prostředí, třeba příjdu na jiné myšlenky a užiju si to aspoň trochu. Takže pro ty, kteří také zažíváte například milostné drama či vás něco trápí, tak si myslím, že je ideální se sbalit a odjet na pár dnů pryč . Není to, že by jste utekli, před problémy se utéct nedá, ale člověk by měl někdy prostě vypnout.
Do Fryštáku jsem jela na orientační dny do domu Ignáce Stuchlého. Kde přijedete a je pro vás nachystaný velice pestrý program. Doporučuju to těm, kteří by chtěli, posílit či zlepšit kolektiv třídy, protože můžu vážně říct, že náš kolektiv třídy, který nikdy nebyl dobrý, že nás to všechny vážně sblížilo. Nebo pokud by jste, chtěli v létě na tábor a máte rádi přírodu, sport a chcete zažít zážitky, které nikdy nezapomenete? Tak tohle je pro vás to pravé. Jen je potřeba se rezervovat předem, protože je fakt o to zájem.
V žádném případě nelituju toho, že jsem tam jela. Byly to nejkrásnější dny, které jsem tam prožila a chci se s vámi o ty zážitky podělit. Zažila jsem plno adrenalinu, srandy, zjistila jsem plno věcí, vyzkoušela nové věci a posílilo mě to ve víře. Na začátku je asi důležité říct, že když tam přijedete, tak si volíte svoje téma, která jsou různá. Např: Sociální sítě, komunikace, seznamovák, alkohol a závislosti, povolání a budoucnost, životní partner… A naše třída měla téma víra, kdyby někoho zajímalo proč, tak protože chodím na křesťanskou školu a nestydím se za to. A jeli s námi i nevěřící děcka a užili si to stejně a určitě to není, že by jste se celý den jenom modlili. To vůbec.

1. Den

Stávání: v 6:30 a moc vyspaná jsem tedy nebyla, ale stihla jsem se vypravit, což u mě je zázrak.
Na sobě: černé elasťáky, sportovní nátělník, šedý overal s New yourkeru, bílé botasky
Účes: Vlasy vyčesané do culíku, na víc jsem se po ránu nezmohla
Sebou: v batohu: 4 trička krátký rukáv,dvě mikiny, dvoje černé tepláky, kraťasy, papuče, deštník a vší silou se mi tam podařil nacpat spacák.
V kabelce: ručník, taštička nejdůležitější hygieny- balea gel, balea krém, pasta, kartáček, kartáč, deodorant y, parfém adidas, rtěnka, černé botasky do lesa a na tůry, mobil, peněženka a jídlo- pití(ananasová šťáva-miluju ananas!) sušenky Martinky, bageta a sebou mi nechyběla ani dobrá nálada
Taky znáte to, když někam máte jet a nejste si schopný ani zabalit a nejradši by jste táhali všechno sebou?
Sraz: v 8:30, přišla jako jedna z prvních, což mě se nestává, já mám tendenci chodit všude pozdě. Ne kecám, vždy, tak přiměřeně
Cesta: Rychle ubývala, teda, když si s kamarádkami povídáte, tak to uteče, jakoby nic, ale mohla trvat celkem, tak půl hodiny, žádná bouračka ani kalamita…
Počasí: Velmi pěkné, minimálně 25 stupňů.
Přivítání: Jedním slovem bláznivé. Když vás přivítají, ti, kteří vás mají mít na starost během pobytu, mají na sobě barevné paruky, pláště a stříkají po vás injekcí vodu, co by jste si o tom mysleli? Sranda to byla prostě od začátku. Když k vám příjdou, podají ruku, nasadí kukuč a usměv a řeknou: "Dobrý den" koho by to nepobavilo?

1. Výzva: Asi úplnou první výzvou bylo, když jsme se měli rozběhnout, jen tak po náměstí, najít si někoho a popřát mu pěkný den. Jako mně se to ze začátku zdálo uhozené, protože prostě, když vás osloví najednou cizí člověk. Jak by jste se cítili? Ale na druhou stranu šlo vidět, že to ty lidí potěšilo a vy jste mohli udělat takovou maličkost a třeba jim zvednout náladu a potěšit je.

Budova: Dis je poměrně obrovská, já jsem čekala poměrně něco o dost menšího a stísněnějšího, budova už je sice starší, ale ve vnitř je moderně zařízená. Má svůj bar, kde se míchají skvělé věci, horolezecká stěna, posilovna, klubovny, herna, jídelna, kaple, velké množství pokojů, kostymérna, sál a venku je hřiště, kde se dá hrát třeba basket….

Dopolední program: Hned dopoledne, co jsme přijeli, jsme začali hrát hry.

1. hra: jelikož jste přijeli do budovy, kterou neznáte, tak je nejlepší si ji hned prohlédnout, kde co je. Museli jsme si udělat dvojičku. Ideální dvojice byla holka a kluk. Já byla s Tomem a cílem hry bylo, že budeme mít svázané nohy a budeme chodit po budově s papírem, kde budeme odpovídat na otázky. Např: Kolik je v jídelně celkem židlí… No taková malá přizabijená hned na začátek, proč ne. My na to šli takticky pořád jsme si říkali: Vnitřní, vnější nebo naopak? Už nevím, ale hrabalo mi z toho no a s Tomem jsme byli pukudivu nejrychlejší a vyhráli. Tahle hra byla dobrá na zorientování. Hodnotím 1. ( Tom tam byl již dvakrát, takže to nebylo vůbec, tak těžké)

2. hra: Tahle hra byla o tom, že každý si musel vzít židli a stoupnout si na ni. Z toho jsem měla strach, že sletím či ta židle se mnou rupne. Nerupla a ani jsem nespadla, asi nejsem až takový slon, jak jsem si myslela. No a spočítalo to v tom, že stojíte na židli a musíte se přesunout na místo židle podle vašeho jména a pořadí v abecedě a-z. Takže když, já se jmenuji Anička je jasné, že budu stát na začátku a ne na konci a musíte to udělat, co nejrychleji a nesmíte během hry vůbec mluvit. Tuhle hru bych hodnotila 1-, není to sice nic extra, ale aspoň příjdete na to, kdo u vás ve třídě neumí abecedu.
3. hra: Tahle hra byla kreslící. Něco pro mě. Dostali jsme papír, kde jsme si měli nakreslit batoh, nebo kufr se třemi kapsami. A pokaždé kapsy jsme měli napsat dvě pravdy a jednu lež. Papír si nalepíte páskou na záda a každý k vám příjde a dá čarku tam, co si myslí, že je lež. Když vaše lež nemá ani jednu čárku, tak vyhráváte. Záleží jak jste chytří a jak umíte lhát a schválně vám sem dám, to co jsme měla já.
1. Miluju umění
2. Mám 6 sourozenců
3. Mám rybu Majdu, kterou mám dva roky.
Tak, co si myslíte, že je v mém případě lež? Hádejte, jsem zvědavá. (Pište do komentářů)
Ubytování: Já byla na pokoji po čtyřech. Pokoj byl vystačující. Vybavení: 4 postele, křeslo, stůl a židle, poličky, skříň, velké okno, koupelna (Dokonce lepší než u nás doma, fakt pěkná.) Já se hned vybalila, protože mám ráda věci uspořádané a hlavně ať vím, kam jsem si je položila.
Oběd: zeleninová polívka (Polívku si mohl každá nalít sám, pokud chtěl. Já jsem na polívky už zviklá a tohle nebyla vůbec špatná.)
Zapečené brambory s uzeninou (Já brambory moc nemusím, ale nebylo to nějak tučné a jíst se to opravdu dalo.)
Odpolední klid: Odpolední klid trval 90 minut, což bylo celkem slušný. Mohli jste navštívit bar, hernu nebo si zajít do města do obchodu. Já jsem si s kamarádkami udělala několik fotek a vyrazila do místního obchodu s potravinami, kde měli vážně všechno. A co jsem si koupila? Začala zmrzlinová sezóna a já musím mít zmrzlinu denně, když je opravdu hezky. Koupila jsem si ruskou a stála mě 17 Kč. No celkem dost u nás stála 10 Kč.




Odpolední program: Ten vždy začínal v 13:30 a jelikož na začátku jsme si mohli říct, co by jsme chtěli a nechtěli, tak jsme si všichni shodli, že chceme určitě jít do přírody, kam jsme také vyrazili.
1. Hra: Rande naslepo. Tahle hra byla výborná a jedna z nejlepších. Dostali jste papírek s očíslovanými řádky. No a do každého jste si napsali jméno spolužáka se, kterým jste si domluvili schůzku. Já si jich domluvila 16. A každé mělo trvat pět minut a měli jste se bavit na téma, které se určilo. Například jsme měli: Tvůj ideální den, den před smrtí, čeho si na druhým vážíš, význam Velikonoc, dovolená za 300 tisíc, Jak si představuješ ideální rande, co tě na klukovi/holce nejdřív zaujme a čeho si nejdříve všimneš, jestli by jste snědli psa, co nejvíc šíleného jste udělali, na co se nedá zapomenout…. Tahle hra byla dobrá v tom, že jste se bavili s lidmi, s kterými se třeba často nebo vůbec nebavíte a díky tomu se sblížíte a poznáte, jaký ten člověk je.
2. Hra: To jsme si sedli na louku a na papír měli napsat 15. životních hodnot, které jsou pro nás důležité.
Hodnoty, které jsem napsala já: přátelé, rodina, domov, láska, víra, zábava, elán a radost ze života, umění, plnění svých cílů, zdraví, příroda, štěstí, děti, překonávání sama samotné, zkoušet nové věci, sourozenci, umět odpouštět, hudba, literatura, historie, cestování, práce.
Na, kterých jsme se měli shodnout s kamarádkou: kamarádi, rodina, láska, domov, víra, zdraví, studium, štěstí práce
Na čem jsme se shodli ve skupince: rodina, láska, víra, studium, svoboda, peníze, přátelství, příroda, zábava, náplň do života, práce, domov, jídlo, spánek. Člověk by si měl uvědomovat tyhle důležité hodnoty, a proto takhle hra byla super. Na to hned vlastně navazovala hra: Cesta do nebe. Měli jsme do příkrého kopce skládat koberce a na každým museli být dvě nohy, když na koberci nikdo nestál, o koberec jste přišli a tím hra byla těžší. To my si museli skákat na záda, být na sebe přímáčknutý třeba i tři i víc na jednom koberci. Koberec byl dost malý, žádný koberec jako v obýváku. Tahle hra záležela na komunikaci a spolupráci a celkem jsme přišli o osm koberců se čtrnácti. No já byla téměř u cíle a zbývalo m i pouze skočit no a jelikož už jsem měla křeč v noze, boleli mě šíleně záda, tak jsem skočila aniž bych si uvědomila, že někdo na mém koberci stojí. Na štěstí už jsme byli v cíli téměř všichni, tak jsem zas až tak nic nezkazila.
3. Hra: Hanácký golf. Tak tahle hra byla asi nejhorší ze všech. Já sice golf mám ráda, dříve jsem ho hrávala a byla jsem vtom i dobrá jo, ale tenhle golf bych popsala: Střílej, běhej, poslouchej, měj trpělivost a tref se. Byly jsme v týmu po čtyřech. Každý měl pálku (na florbal) a míček. Terén byl v lese, mezi šutry, listím, trním a samí kopec. Jeden do míčku pálil a musel předat pálku druhému a ten zas musel běžet za míčkem a pálit dál dokud jste míček netrefili do jamky. No a našemu týmu to nešlo. Co selhalo? Trpělivost a komunikace, protože mě třeba řekli: "Dej malou ránu." A co jsem udělala vpálila jsem to, až to letělo km do předu. Moje logika no… Nebo já na kamarádku: "Podej mi tu pálku." Ta mi ji jen tah šlahne a já ještě o to zakopnu. Pro mě to bylo celkem vyčerpávající.
Já nejsem vůbec sportovní typ, nejsem zrovna hubená, jak tyčka a taky mám zdravotní problémy s dýcháním, ale i přesto jsem tam jela, užila jsem si to, do všeho se zapojovala a fakt jsem vydržela do konce, a co se mi líbilo, bylo to, že nikomu to nevadilo a snažili se mi vždy pomoc nebo mě podpořit. Takže jestli si někteří myslíte, že by jste chtěli jet, ale nejste běhací a sportovní typ, tak fakt neváhejte.

4. Hra: Lvové a orlice. Byly dvě družstva. Já byla ve vítězném družstvu lvů. Tahle hra je něco jako vybíjená. Každý hráč, ovšem měl svoji roli, která vymezovala co mohl a nemohl. Role: Růženka, rytíř, rytířova milá, šašek, ranhojič, lučištník, jezdec a hlavní král. Já si zahrála Růženku, která je nesmrtelná, protože procitá s věcného spánku, ale nemohla jsme vybíjet, pak jsem byla šašek, který chránit krále a taky byl nesmrtelný, v další hře jsem byla lučištník, který muže zabíjet ostatní hráče, má jeden život a když mě někdo zabije, tak krom toho, že zemřu já, můju říct jméno protivníka a ten umírá taky a v poslední hře jsem byla král, král má jeden život, když je vybit král, hra končí..

Večeře: párky, rohlík, kečup (Párky nemusím, ale tyhle byly skvělé.)
Večerní volno: Po večeří bylo taky volno, takže jsem měla čas na sprchu a zajít si do baru, kde jsem si koupila, již během dne druhou zmrzlinu: jahodová dřeň Mrož- tu miluju!
Večerní program: Večerní program byl vždy do deseti.
1. Činnost: Každý jsme dostali barevný papír, já jsem si vzala modrý, miluju modrou barvu, na něj jsem si nakreslila srdce a do něj věci, které jsou mi blízké. Pak jsme si papíry začali jednotlivě posílat. A každý fixou všem na jeho papír napsal vzkaz, něco pozitivního, nebo co si o něm myslí. Jako já pomalu nestačila psát, protože to nebylo jen tak jednoduchý tomu člověku jen tak něco napsat. Já jsem čekala, jejda to bude, tak teď se dozvím, za jakou krávu mě kdo bere. Ale překvapení bylo jiné, když jsem na konci dostala svůj papír, byla jsem fakt dojatá, protože to byli vážně hezké věci a, když člověku někdo řekne něco, tak pozitivního, tak má z toho fakt radost.
2. Činnost: Otázky Ano, Ne, při téhle hře nešlo, aby člověk podával výkony, prostě si posadil, či lehl do kruhu. Štěpa četl otázky. Každý měl papír, kde na jedné straně bylo ano, na druhé ne a tys podle pravdy musel odpovídat. Například: Jsi v životě šťastný? Já odpověděla ano… a pokud si nechtěla odpovídat, protože otázky byli hodně osobní, tak si měla možnost zhasnout svoji hořící svíčku, každý měl svoji. Tahle hra se mi líbila, protože si myslím, že člověk by si v životě měl odpovídat, na tak důležité otázky. Pokud by jste chtěli, můžu udělat na toto speciální článek, kde napíši otázky na vztahy, intimní věci, rodinu, víru, život a vy si to můžete zkusit zahrát.
Večerka: v 11 hodin. Kdo chtěl, mohl si zajít do kapličky na modlitby a na zpívání.
Spát jsem šla až o půlnoci. Noc byla chladná a prostě nespalo se mi, tak dobře jako doma. Tak to je vše, co jsem prožila během jednoho dne pobytu. Byla jsem tam celkem na tři dny, ale jelikož každý den měl bohatý program, hlavně ten druhý, tak bych to napsala do dalších článků, pokud by jste chtěli vědět, ten zbytek. Tak snad se článek líbil.

Přeji hezký zbytek pondělí.Usmívající se


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anička Anička | 4. dubna 2017 v 21:42 | Reagovat

Taky jsem si to Ani moc užila. Jen je škoda, žr nemáme fotku, ale to napravíme :D co říkáš? Krásně napsáno jako vždy.

2 zijinaplno zijinaplno | E-mail | Web | 5. dubna 2017 v 17:21 | Reagovat

[1]: Ano škoda to je, ale to ještě určitě napravíme :D Děkuji :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama