Vítám vás na svém blogu!!!Usmívající se




Reportáž s mojí babičkou

16. března 2017 v 20:12 | já |  My writing
Ahojte!!!!Usmívající se

Milí čtenáři/ čtenářky ve škole jsme dostali za úkol udělat reportáž se svoji babičkou, kterou jsem dopsala před chvílí a řekla jsem si, že vám jí jsem dám, protože je zajimavé to, jak se svět během let změnil a taky jaké jsou životní zkušenosti mojí babičky.

Máte v životě člověka, kterého máte velice rádi a je pro vás naprosto vším? Pro mě je to moje babička.
Moje Babička se jmenuje Jarmila a je jí přes 60 roků.

Kdy jsi se, babi narodila?
Narodila jsem se třicátého června v Kroměříži.

Co by si mi řekla o svých rodičích, jakou máš na ně vzpomínku?
Přesto, že jsem se narodila ve městě, celé dětství jsem prožila na malé vesnici nedaleko Kroměříže, kde jsem bydlela se svými rodiči a sourozenci a taky rodiči mé maminky. Takže jsme byli docela veliká rodina, která musela fungovat, tak, že jsme si všichni vzájemně pomáhat a v zájmu celé rodiny být zapojeni do práce pro rodinu. Každý měl svoje úkoly a rodiče byli po této stránce velice přísní a důslední. Zvláště můj otec. Přesto, že byli přísní, tak byli milující rodiče, kteří pro nás se snažili vytvořit, co nejlepší prostředí a splnit nám naše přání a včetně studií na školách. Já a mí dva bratři jsme studovali na vysokých školách. Přesto, že letos uplyne 30 let od smrti rodičů, tak na ně s láskou vzpomínám.

Jak si myslíš, že se změnil postoj dnešní generace ke svým rodičům?
Naše generace musela respektovat autoritu rodičů, bez nějakých výhrad a protestů. Co řekli rodiče, to se muselo udělat a vždycky se ukázalo, že jejich požadavky jsou založeny na pravdivém základu. Skrátka co nařídili, vždy bylo správné. A dnešní generace si myslí, že jejich názory, postoje, činy jsou to nejlepší, přesto, že nemají žádné zkušenosti a nedokážou přijímout ty zkušenosti od svých rodičů.

Kam si chodila na střední školu?
Prostředí na vesnici, kde jsem vyrůstala, mělo zásadní vliv na můj postoj k přírodě a tím i k výběru mého povolání, protože mám ráda přírodu, zvířata, rostliny, tak můj výběr byl jednoznačně pro tehdejší Střední zemědělskou technickou školu ve Starém Městě u Uherského Hradiště a studium mě velmi bavilo, měla jsem výborné studijní výsledky, avšak některé odborné předměty (mechanizace, chemie atd..) byly zvláště pro dívky velmi náročné.

Jaký zážitky jsi měla v maturičním ročníku a během maturitních zkoušek?
Na období na střední škole vzpomínám velice ráda zvlášť na několik komických příhod během maturity. Maturitní zkoušku jsem úspěšně složila a na doporučení profesorů a rodičů jsem pokračovala na studiu na tehdejší Vysoké škole zemědělské v Brně, kde každá zkouška byla malou maturitou.

Co si myslíš, že se ve školském režimu změnilo a co se ti například nelíbí?
Zásadně se mi nelíbí chování žáků ve třídách vůči učitelům, kdy projevy žáku vůči kantorů jsou free style, že si dovolují věci, co si za naší doby školní docházky nemohli žáci vůči učitelům vůbec dovolit. Taky nesoustředěnost žáků. My jsme ve třídě museli mít ticho, kdo vyrušoval, byl okamžitě potrestaný. V případě nějakých problému, o kterých byli informováni rodiče, existovala jedna zásada, že učitel má vždy pravdu, nikoli žák a teď je to prostě naopak. Rodiče jsou vždy na straně svého dítě a vystupují opozičně proti učiteli. A taky neexistovalo to, že žáci do 15 let nesměli být namalovaní, mít nalakované nehty a kluci výhradně nesměli mít dlouhé vlasy.


Co jsi dělala po vysoké škole?
Vysokou školu jsem ukončila v roce 1977 a pro volbu mého budoucího zaměstnání mělo vliv to, že jsem se v pátém ročníku seznámila se svým manželem, který vystudoval zootechnickou fakultu a po vysoké škole jsme hledali svoje zaměstnání a bydlení. Oba jsme začali pracovat v zemědělském družstvu Bystřice pod Hostýnem jako faremní zootechnici. Vzpomínám na to, jako těžké období. Zkušenost mám z toho takovou, že toto zaměstnání je velice náročné na čas a zvlášť pro ženy je to náročné, když mají děti. A v roce 1989 vypsal výzkumný ústav obilnářství konkurz na místo vedoucího provozu včetně možnosti získání podnikového bytu a můj manžel ten konkurz vyhrál a i já jsem, tak dostala zaměstnání a přestěhovali jsme se do Kroměříže do bytu 3+1 a začala jsem tam pracovat na oboru genetických zdrojů obilovin, kde jsem se během toho období vypracovala na vedoucí toho oddělení a prakticky jsem tam pracovala až do doby odchodu do důchodu. Protože jsem dříve vykonávala jinou profesi, tak jsem si musela udělat postgraduální studium v oboru speciální produkce rostlinná v letech 1992 až 1997 a získala jsem vědecký titul doktorka.


Jaký byl tvůj vztah s tvým manželem?
Náš vztah byl velice dobrý. Děda měl velkého koníčka, který se mu promítl i do jeho povolání a pracoval jako odborný učitel chovu koní na odborném učilišti Lindovka. Měli jsme spolu dvě dcery i přesto, že jsme měli náročné povolání, tak jsme se snažili pro naše dcery vytvořit ideální prostředí, přesně, tak jak to dělali moji rodiče.

A jaký je tvůj pohled na život, když se ohlédneš zpátky?
Velice těžký a náročný, protože jsem měla nejen náročnou práci, ale taky mi brzo umřeli rodiče, takže jsme spolu s manželem byli odkázáni sami na sebe a potom vlastně po jeho náhlé smrti jsem si musela poradit v různých životních situacích a moje životní krédo je: " Spoléhám na sebe i v současné době. Moc bych si přála spokojenost mých dětí a vnoučat a taky, aby se mi splnily moje sny, které v současnosti realizuji ve svém malém domku a zvláště na zahradě, kterou si přetvářím podle svých možností a svých představ."


Svoji babičku mám velice ráda a je to můj veliký vzor. Važte si i vy svých blízkých, protože nikdy nevíte, kdy o ně můžete přijít.

Přeji vám krásný večer.Usmívající seMrkající
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Gil Gil | 18. března 2017 v 13:51 | Reagovat

Také mám moc ráda přírodu, zvířata, rostliny. Tvoje babička musí být moc milá dáma :) A nepověděla by nám ještě, jaké komické příhody se staly během maturity? :)

2 Ančísek Ančísek | 18. března 2017 v 17:09 | Reagovat

[1]: Ano moje babička je vážně zlatý, člověk :), s těmi komickými scénami, ano to děkuji za nápad, na to článek určitě napiši, já to vlastně už chtěla napsat do toho, ale babička říkala, že by si ve škole PÁNI učitelé mysleli, kde co, protože jak třeba holky ukradli ve sborovně otázky na ekonomiku a tak, to by učitel asi slyšet nechtěl, ale babička, když mi ty příhody vždy vykládá hrozně mě to rozesměje. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama